Přeskočit na obsah

Štěpán I. Dolnobavorský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Štěpán I. Dolnobavorský
Narození14. března 1271
Landshut
Úmrtí10. prosince 1310 (ve věku 39 let)
Landshut
PohřbenKlášter Seligenthal
PotomciJindřich II. Dolnobavorský, Ota IV. Dolnobavorský, Alžběta Dolnobavorská a Beatrix von Bayern
OtecJindřich XIII. Dolnobavorský
MatkaAlžběta Uherská
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Štěpán I. Dolnobavorský (14. března 1271 Landshut (?) – 22. prosince 1310 Landshut) byl dolnobavorský vévoda z rodu Wittelsbachů.

Štěpán I. Dolnobavorský se narodil 14. března 1271 v Landshutu jako syn dolnobavorského vévody Jindřicha XIII. a jeho manželky Alžběty Uherské, dcery uherského krále Bély IV. a byzantské princezny Marie Laskariny.[1] Typicky uherské jméno Štěpán do rodů Wittelsbachů zanesla Štěpánova uherská matka Alžběta.[2]

V roce 1290 byl Štěpán salcburskou kapitulou zvolen salcburským arcibiskupem. Papež Mikuláš IV. ho však v této funkci odmítl potvrdit. Papežská kurie si totiž nepřála, aby Salcburské knížecí arcibiskupství ovládli Wittelsbachové. Mikuláš proto salcburským arcibiskupem jmenoval lavantského biskupa Konráda IV. z Fohnsdorfu. Štěpán a jeho bratr Ota se vzápětí spojili s salcburskými ministeriály, kapitulou a proboštem. Blížící se válka byla odvrácena až mírovou dohodou mezi oběma stranami z 14. října 1291, kterou zprostředkoval řezenský biskup Jindřich II. Štěpán byl donucen se funkce salcburského arcibiskupa vzdát.[2]

Faktické vlády v Dolnobavorském vévodství se Štěpán chopil v roce 1294. Jeho politická činnost se z velké části překrývala s činností jeho bratra Oty. V roce 1297 se Štěpán oženil Jutou (Juditou), dcerou svídnicko-javorského knížete Boleslava I. Surového. Během nepřítomnosti Oty v Bavorsku mezi lety 1305 a 1308 (pokoušel se získat uherský trůn) byl Štěpán de facto jediným vládcem dolnobavorského vévodství.[2] Během tohoto období Štěpán podporoval Jindřicha Korutanského v jeho snaze ovládnout České království, což souviselo se vznikající opozici proti Habsburkům, kteří podporovali Otovi odpůrce v Uhrách a usilovali o český trůn.[3] Otevřená válka s Habsburky vypukla po Otově návratu z Uherska, jejího konce se Štěpán však už nedožil, protože 10. prosince 1310 zemřel. Byl pohřben klášteře Seligenthal.[2]

1. manželství ∞ 1297 Juta (Judita) (1285/87–1320)

Vývod z předků

[editovat | editovat zdroj]
 
 
 
 
 
Ota I. Bavorský
 
 
Ludvík I. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Agnes z Loonu
 
 
Ota II. Bavorský
 
 
 
 
 
 
Bedřich
 
 
Ludmila Přemyslovna
 
 
 
 
 
 
Alžběta Uherská
 
 
Jindřich XIII. Dolnobavorský
 
 
 
 
 
 
Jindřich Lev
 
 
Jindřich V. Brunšvický
 
 
 
 
 
 
Matylda Anglická
 
 
Anežka Brunšvická
 
 
 
 
 
 
Konrád Štaufský
 
 
Anežka Štaufská
 
 
 
 
 
 
Irmgarda z Hennebergu
 
Štěpán I. Dolnobavorský
 
 
 
 
 
Béla III. Uherský
 
 
Ondřej II. Uherský
 
 
 
 
 
 
Anežka ze Châtillonu
 
 
Béla IV. Uherský
 
 
 
 
 
 
Bertold VI. Meranský
 
 
Gertruda Meranská
 
 
 
 
 
 
Anežka z Rochlitz
 
 
Alžběta Uherská
 
 
 
 
 
 
Manuel Laskaris
 
 
Theodoros I. Laskaris
 
 
 
 
 
 
Johana Karatzaina
 
 
Marie Laskarina
 
 
 
 
 
 
Alexios III. Angelos
 
 
Anna Komnena Angelina
 
 
 
 
 
 
Eufrozyna Doukaina Kamatera
 
  1. SCHWERTL, Gerhard. Stephan I. In: Neue Deutsche Biographie. Berlin: Duncker & Humblot, 2013. Dostupné online. ISBN 978-3-428-11206-7. Svazek 25. S. 256. (německy)
  2. a b c d RIEZLER, Sigmund Ritter von. Stephan I., Herzog von Niederbaiern. In: Allgemeine Deutsche Biographie. Leipzig: Duncker & Humblot, 1893. Dostupné online. Svazek 36. S. 64. (německy)
  3. VANÍČEK, Vratislav. Velké dějiny zemí Koruny české III. 1250–1310. Praha: Paseka, 2002. 760 s. ISBN 80-7185-433-6. S. 494–495. [dále jen Velké dějiny III.]. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • AY, Karl-Ludwig. Altbayern von 1180 bis 1550. München: Beck, 1977. 719 s. ISBN 9783769699531. S. 76, 110, 199, 215, 216, 253, 254, 387, 395, 396 a 403. (německy) 
  • BÖHMER, Johann Friedrich. Wittelsbachische Regesten von der Erwerbung des Herzogthums Baiern: 1180 bis zu dessen erster Wiedervereinigung 1340: in Oberbaiern bis auf Rudolfs I. Tod 1319 und Ludwigs des Baiern Königswahl 1314, in Niederbaiern bis auf das Erlöschen der ersten niederbairischen Linie 1340. Stuttgart: J.G. Cotta'scher Verlag, 1854. 136 s. Dostupné online. S. 103. (německy) 
  • DOPSCH, Heinz; SPATZENEGGER, Hans; REICHE, Oswald; HEDERER, Kerstin; WEIS, Alfred Stefan. Geschichte Salzburgs: Stadt und Land. Salzburg: Universitätsverlag Anton Pustet, 1983. ISBN 3702501975. S. 456. (německy) 
  • MARTIN, Franz. Die Regesten der Erzbischöfe und des Domkapitels von Salzburg 1247-1343. Svazek II. Salzburg: Gesellschaft für Salzburger Landeskunde, 1931. S. 1–24. (německy) 
  • SCHNURRER, Ludwig. Urkundenwesen, Kanzlei und Regierungssystem der Herzöge von Niederbayern 1255–1340. Kallmünz: M. Lassleben, 1972. 475 s. (německy) 
  • SPINDLER, Max; ALBRECHT, Dieter; ANGERMEIER, Heinz; BENKER, Sigmund; KRAUS, Andreas, et al. Das alte Bayern: Der Territorialstaat vom Ausgang des 12. Jahrhunderts bis zum Ausgang des 18. Jahrhunderts. München: C. H. Beck, 1988. ISBN 3406323200. S. 119, 124 a 129. (německy) 
Předchůdce:
Jindřich XIII.
Znak z doby nástupu Dolnobavorský vévoda
1290/12941310
spolu s bratrem Otou III. a Ludvíkem III. (fakticky od 1294)
Znak z doby konce vlády Nástupce:
Jindřich XIV. a Ota IV.